Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Biologická zpětná vazba je jiný název pro biofeedback. Viz také biologie.

Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu neboli SSRI (zkratka pochází z anglického názvu selective serotonin reuptake inhibitors) jsou léky, které se používají zejména při léčbě deprese. SSRI zabraňují tomu, aby byl serotonin přepravován ze synaptické štěrbiny zpět do váčků v presynaptickém zakončení nervové buňky; díky tomu je v synaptické štěrbině k dispozici větší množství serotoninu. SSRI se řadí mezi inhibitory zpětného vychytávání. Příklady SSRI jsou citalopram, fluoxetin apod. Viz také inhibitor, serotonin, antidepresiva.

Inhibitory zpětného vychytávání noradrenalinu a dopaminu neboli NDRI (zkratka pochází z anglického názvu noradrenaline and dopamine reuptake inhibitors) jsou léky, které se používají zejména při léčbě deprese. NDRI zabraňují tomu, aby byly noradrenalin a dopamin přepravovány ze synaptické štěrbiny zpět do váčků v presynaptickém zakončení nervové buňky; díky tomu je v synaptické štěrbině k dispozici větší množství noradrenalinu a dopaminu. NDRI se řadí mezi inhibitory zpětného vychytávání. Příkladem NDRI je bupropion. Viz také inhibitor, noradrenalin, dopamin, antidepresiva.

Inhibitory zpětného vychytávání (angl. reuptake inhibitors) zahrnují rozsáhlou skupinu léků, které se používají při léčbě různých duševních onemocnění, včetně deprese. Princip jejich působení spočívá v tom, že zabraňují tomu, aby byl daný neurotransmiter přepravován ze synaptické štěrbiny zpět do váčků v presynaptickém zakončení nervové buňky; díky tomu je v synaptické štěrbině k dispozici větší množství daného neurotransmiteru. Většina běžně používaných inhibitorů zpětného vychytávání ovlivňuje množství serotoninu, noradrenalinu a dopaminu. Existuje však také řada léčiv (zatím převážně experimentálních), které působí jako inhibitory zpětného vychytávání dalších neurotransmiterů. Příklady inhibitorů zpětného vychytávání jsou NDRI, NRI, SNRI a SSRI. Viz také inhibitor, neurotransmitery.

Inhibitory zpětného vychytávání noradrenalinu neboli NRI (zkratka pochází z anglického názvu noradrenaline reuptake inhibitors) jsou léky, které se používají například při léčbě ADHD. NRI zabraňují tomu, aby byl noradrenalin přepravován ze synaptické štěrbiny zpět do váčků v presynaptickém zakončení nervové buňky; díky tomu je v synaptické štěrbině k dispozici větší množství noradrenalinu. NRI se řadí mezi inhibitory zpětného vychytávání. Příkladem NRI je atomoxetin. Viz také inhibitor, noradrenalin.

Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu neboli SNRI (zkratka pochází z anglického názvu serotonin and noradrenaline reuptake inhibitors) jsou léky, které se používají zejména při léčbě deprese. SNRI zabraňují tomu, aby byly serotonin a noradrenalin přepravovány ze synaptické štěrbiny zpět do váčků v presynaptickém zakončení nervové buňky; díky tomu je v synaptické štěrbině k dispozici větší množství serotoninu a noradrenalinu. SNRI se řadí mezi inhibitory zpětného vychytávání. Příkladem SNRI je venlafaxin. Viz také inhibitor, serotonin, noradrenalin, antidepresiva.

Biologická terapeutika je jiný název pro bioléčiva. Viz také biologie.

Biologicky aktivní je jiný název pro bioaktivní. Viz také biologie.

Biologická dostupnost neboli biodostupnost (angl. bioavailability) je pojem používaný zejména ve farmakologii, kde vyjadřuje procentuální podíl (%) podaného léčiva, které se dostane do systémového oběhu. Z této definice vyplývá, že při intravenózním podání léčiva je jeho biologická dostupnost 100 %. Je-li však léčivo podáváno jinými cestami než intravenózně, je jeho biologická dostupnost obecně nižší (např. proto, že ne všechen lék se stačí vstřebat z trávicího traktu, část léčiva je metabolicky odbourána ještě předtím, než se dostane do zamýšleného místa účinku apod.). V širším slova smyslu se pojem „biologická dostupnost“ používá i pro vstřebávání jiných látek z trávicího traktu do krevního řečiště (například aminokyselin, které vznikají při odbourávání proteinů přijatých v potravě apod.). Viz také biologie.

Biologická hodnota proteinů je kvalita proteinů vyjádřená na stupnici, která dříve nabývala hodnot od 1 do 100; později se však ukázalo, že může nabývat i vyšších hodnot. Čím vyšší je číslo, tím vyšší je kvalita daného proteinu. Biologická hodnota je měřítkem účinnosti, s jakou se proteiny obsažené ve stravě mohou přeměnit na proteiny tělu vlastní. Čím více se proteiny ve stravě svým aminokyselinovým složením podobají tělesným proteinům, tím vyšší mají biologickou hodnotu. Důležitý je přitom zejména obsah esenciálních aminokyselin. „Referenční potravinou“ je celé slepičí vejce, jehož biologická hodnota byla v době zavedení tohoto pojmu stanovena na 100; v té době se předpokládalo, že proteiny obsažené ve vejci mají nejvyšší biologickou hodnotu. Zejména kombinací různých druhů potravin (např. brambory s vejcem, případně brambory či obilniny s mlékem či mléčnými výrobky) však lze biologickou hodnotu proteinů zvýšit i nad 100. Biologická hodnota vybraných potravin (včetně některých kombinací potravin rostlinného a živočišného původu) je uvedena v článku Bílkoviny (proteiny) a aminokyseliny. Viz také proteiny, aminokyseliny, esenciální aminokyseliny.